Doteky

25. září 2006 v 12:30 | Jiří Dědeček |  Blues pro slušný lidi
Zbytečně se celej
balim do deky,
stejně budu cítit
Tvoje doteky,
stejně budu myslet
nejvíc na dlaně,
hladila mě totiž
velmi prohnaně.
Jedno torpédo
Tvého doteku,
dobře mířený,
stačí člověku,
jedna exploze
Tvého pohledu -
a to ostatní
tuším dopředu…
S prvním dotekem
už jsem ztracenej,
už jsem na háku,
už jsem chyceném,
marně od Tebe
prchám v panice.
Pozdě. Mám Tě rád.
Konec štvanice.
Jsem z toho jak vejce,
celej naměkko,
jen co mě to přejde,
půjdem daleko,
za nemravném obzor,
za plyšovém drát,
na růžovej palouk
a tam si budem hrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.