Různé bubny a různí bubeníci

28. září 2006 v 7:25 | Dzahu |  výkřiky do tmy
Liší-li se mé přání od tvého, buď tak laskav a nesnaž se mi namluvit, že to, co chci já, je špatné.
Mám-li jiný názor než ty, buď tak hodný a chvíli počkej, než mě začneš opravovat.
Projevuji-li za stejných podmínek více či naopak méně emocí než ty, zkus po mně nechtít, abych reagovala jinak.
Pokud jednám způsobem, který se ti nelíbí nebo ti prostě nevyhovuje, nech mě být.
V této chvíli tě nežádám o porozumění, k němu dojde až ve chvíli, kdy přestaneš usilovat o to, abys mě změnil a vytvořil ze mě svou kopii.
Jsem tvoje partnerka, rodič, dítě, kamarádka nebo kolegyně. Dopřeješ-li mi mé přání, pocity, názory či jednání, otevíráš se mému světu, tudíž ti některé věci, které dělám, už nebudou připadat špatné nebo nežádoucí. Začneš vnímat i můj svět. A já zase na oplátku začnu na tvé počiny pohlížet aspoň trochu jinýma očima. Chceš-li mi porozumět, v první řadě je třeba, aby ses vyrovnal se mnou jako takovou. Nemyslím tím, že bys měl všechny mé projevy přijímat s otevřenou náručí, ale že se nebudeš hroutit nebo rozčilovat, kdykoli udělám něco, co není podle tvých představ. A až přijde na řadu porozumění, možná i oceníš, jak krásně jsem jiná než ty. Přestaneš mě pak měnit, naopak si rozdílů mezi námi začneš vážit a možná je budeš i podporovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hijosi Hijosi | Web | 30. října 2006 v 9:34 | Reagovat

Rozdil je ruzny, da se za nej tak lehce schovat. Lehce proto,ze si toho nevsimnem, a najendou jsme schovani. Pak touzime po uznani jinakosti a zatim nam utika, ze druzi tu jsou i proto aby nas zmenili. Dnesni doba rika: "I proto". Dnesni doba je silna individualismem a jeho hluposti. Tak bezi leta  a my starnem.A snad se i poucime lety a nejednou trpkou zkusenosti. A pouceni si snadi uvedomime, ze za temi mladickymi vznety a tlaky byvaleho, ci byvalych partneru a partnerek bylo preci jen toho tolik, co nas mohlo zmenit, oslovit a preorat. Blizi se podzim zivota a my se uz najednou citime, jak jsme ornou pudou, vhodnou pro preorani. Uz ne tvrda kamenna zem. Ale uz neni kdo by nas preoral. Druh umrel, pratele taky, a ti co zbyli jsou vzdaleni. Osamela chaloupka uprostred poli a lesu trci, a tam jeden z lidi znovu hlavu sklani a breci. A mozna si i slibuje: Bude-li jednou nejake priste, a ono jiste musi byt, kdyz jsem to tak zpackal, udelam to urcite jinak. Vic slunce do meho zivota. Zhouciho, nespokojeneho a niciciho vsechno co jde spalit. Ikdyz se mi to nekdy nelibi... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.