Zrcadlení

23. září 2006 v 14:59 | Kryštof |  auditorium
Do perutí v konečcích řas
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz
že cítím ztrátu,
ve svém aparátu
to ticho před bouří co zebe víc než vanilkové nebe.
Tři plus milion sto básní
že napíšu zas
a můžeš se dívat a vstupné si nech
jen když mé tělo orosí dech.
Už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to co ztrácím…
Už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to co ztrácím…
Do perutí v konečcích řas
jak z telefonních tónů vypustím hlas
že chci přímou linku
jen na chvilinku
než sečtu kresby letokruhů
já z knihy ohrožených druhů
já milenec
něžně brutálních krás
a můžeš se dívat a vstupné si nech
jen když mé tělo orosí dech
Už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to co ztrácím…
Už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to co ztrácím…
Do perutí v konečcích řas
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz
Že dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to co ztrácím…
Už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to co ztrácím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.