Noc táhne naší zahradou,
už zadávila pejska,
i mě už drží pod bradou,
chrup se jí divoce blejská.
Schovej mi hlavu do klína
a polož na mi dlaně,
takhle to vždycky začíná,
vždycky tak nečekaně.
Když satelity pílí
nebeskou dálnicí
a hadi šedobílí
plazí se ložnicí,
noc-lidožravá vrána
vždycky mě uloví;
bdím, víčka zatěžkána
ryzími olovy.
Zašita do polštáře
záchranná slovesa
šílené samotáře
lákají do lesa.
Je ale pozdě, pozdě.
Nikdo nic nestačí.
Zimní noc táhne krajem,
vraždí a mrzačí.
už zadávila pejska,
i mě už drží pod bradou,
chrup se jí divoce blejská.
Schovej mi hlavu do klína
a polož na mi dlaně,
takhle to vždycky začíná,
vždycky tak nečekaně.
Když satelity pílí
nebeskou dálnicí
a hadi šedobílí
plazí se ložnicí,
noc-lidožravá vrána
vždycky mě uloví;
bdím, víčka zatěžkána
ryzími olovy.
Zašita do polštáře
záchranná slovesa
šílené samotáře
lákají do lesa.
Je ale pozdě, pozdě.
Nikdo nic nestačí.
Zimní noc táhne krajem,
vraždí a mrzačí.
Možná se pletu, možná svítá
skrz tučnou oblačnost,
městem se plíží ranní směna
a v parku kvílí drozd.
skrz tučnou oblačnost,
městem se plíží ranní směna
a v parku kvílí drozd.
Až tepny temna protnou
stříbrné skalpely,
šílení samotáři
dospí, co probděli.
stříbrné skalpely,
šílení samotáři
dospí, co probděli.