Když jsme si před pěti lety přivezli domů dvouměsíční štěně bernského salašniského psa, doufali jsme, že bude nejen poslušné, ale i učenlivé. Našeho nového člena rodiny jsme si zamilovali všichni. A kdo by neměl rád roztomilého, téměř plyšového pejska, který se všem motal pod nohy, místo štěkání jen slabounce kníkal a při každé hře do vás zabodnul zoubky ostré jako jehličky?
Již po dvou týdnech jsme si život bez něj nedokázali představit. A právě tehdy se to stalo. Přišla jsem domů ze školy a hledala našeho chlupatého přítele. Pískám, volám, mlaskám. Nic. Prohledala jsem každičký koutek dvora. Štěně nikde. Rodiče přišli z práce. Našli mne ubrečenou uprostřed dvora. Nevěděla jsem co dál. Sedli jsme s tatím na kolo a každý sám prohledávali vesnici.
Když jsem se po marném pátrání vrátila domů, tatí už tam byl. Čekal na mne přede dveřmi. Zklamaně jsem mu sdělila můj neúspěch. On se ale usmál a vedl mne do koupelny. Tam si pěkně v teplíčku na podložce spinkal náš pejsek. Jeho blažený výraz prozrazoval, že nemá ani ponětí o šoku, který nám způsobil.
V této době už není roztomilý, místo kníkání štěká až zaléhají uši a okusit ostrost jeho zubů by si nikdo nepřál. Pochopitelně není žádná sranda mít doma tak velkého psa, někdo se u nás bojí i zazvonit, ale máme ho rádi a on má rád nás. To nám vynahrazuje všechen čas a péči, kterou mu věnujeme.
Již po dvou týdnech jsme si život bez něj nedokázali představit. A právě tehdy se to stalo. Přišla jsem domů ze školy a hledala našeho chlupatého přítele. Pískám, volám, mlaskám. Nic. Prohledala jsem každičký koutek dvora. Štěně nikde. Rodiče přišli z práce. Našli mne ubrečenou uprostřed dvora. Nevěděla jsem co dál. Sedli jsme s tatím na kolo a každý sám prohledávali vesnici.
Když jsem se po marném pátrání vrátila domů, tatí už tam byl. Čekal na mne přede dveřmi. Zklamaně jsem mu sdělila můj neúspěch. On se ale usmál a vedl mne do koupelny. Tam si pěkně v teplíčku na podložce spinkal náš pejsek. Jeho blažený výraz prozrazoval, že nemá ani ponětí o šoku, který nám způsobil.
V této době už není roztomilý, místo kníkání štěká až zaléhají uši a okusit ostrost jeho zubů by si nikdo nepřál. Pochopitelně není žádná sranda mít doma tak velkého psa, někdo se u nás bojí i zazvonit, ale máme ho rádi a on má rád nás. To nám vynahrazuje všechen čas a péči, kterou mu věnujeme.
-- psáno před zhruba dvěma lety do konceptu při hodině slohu --
teď už bohužel tahle naše láska je někde v psím nebi, minulý rok nezvládl těžký zápal plic....
teď už bohužel tahle naše láska je někde v psím nebi, minulý rok nezvládl těžký zápal plic....


jezis ten je(byl) nádhernej *20* takovyho si preje mamka