Chlapec a dívka jeli na motorce
D: Zpomal prosím, bojím se!
Ch: Ne, je to zábava.
D: To tedy není, prosím zpomal.
Ch: dobře, když mi povíš, že mě miluješ.
D: Miluju tě..., zpomal už.
Ch: Teď mě obejmi, jako by to mělo být naposled.
Ch: Ne, je to zábava.
D: To tedy není, prosím zpomal.
Ch: dobře, když mi povíš, že mě miluješ.
D: Miluju tě..., zpomal už.
Ch: Teď mě obejmi, jako by to mělo být naposled.
Dívka ho objala...
Ch: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si ji? Překáží mi.
Druhý den v novinách:
Motocykl narazil do budovy kvůli selhání brzd. Byli na něm dva lidé, ale jen jeden přežil.
Motocykl narazil do budovy kvůli selhání brzd. Byli na něm dva lidé, ale jen jeden přežil.
Pravdou je, že chlapec v půli strmého kopce zjistil, že mu nefungují brzdy, ale nechtěl, aby to jeho přítelkyně věděla. Namísto toho chtěl, aby mu řekla, že ho opravdu miluje, naposledy pocítil její objetí a pak jí dal svoji helmu navzdory tomu, že to znamenalo jeho smrt, jen aby ona mohla žít.
Co tomu říkáte? Byl chlapec sobecký, protože zřejmě jel už před kopcem dost rychle a nechtěl zpomalit (pak už pochopitelně nemohl) anebo naopak čistě nesobecký, protože ji nechal žít? A pokud ho opravdu tolik milovala, jaký život teď asi povede? Možná věděl, že když řídí, prostě to nelze přežít a chtěl ji co nejvíc uchránit? Na první pohled jednoznačný chování, miloval ji, věděl že se vybourají, chtěl aby zůstala naživu....ale opravdu to je až tak jednoduchý?
jasné žemito nevadí :)