Doporučuju!!
btw Je to děěsně dlouhý, protože to bylo děěsně super :D
V červnu nám němčinářka prvně navrhla jít na představení Romea a Julie do chotěšovského kláštera - na představení česko-německé, kde Juliina rodina bude mluvit česky a Romeova zase německy. Nechtělo se mi tam, ale když nám tuhle událost připomněla v září znovu a přinesla i článek z novin, začala jsem o tom uvažovat a pak jsem se přihlásila.
Ještě včera jsem si vůbec neuvědomovala, že tam máme jít, jenom mi hodně vyhovovalo, že jsem se nemusela na dnešek učit. Ta "pravá atmosféra" mě chytnula až když jsme v 8:25 stáli před školou a učitelka němčiny s námi tak zběžně opakovala děj Shakespearova díla.
Z kláštera jsem moc nadšená nebyla, na jakémsi "prvním nádvoří" nebo jak to nazvat jsou vidět jen polorozpadlé budovy, na kterých ani nelze vidět známky barokního stylu, do kterého byl klášter naposledy opraven. Mnohem lepší se mi zdál, když jsme prošli nádherně podzimním "parkem" s několika skupinami stromů, jejichž listí vytvořilo krásně barevný koberec a jen sem tam nechalo vyčuhovat trsy trávy.
Chvíli jsme na tom barevném koberci postáli, čekali jsme na dalších asi 40 lidí z německé školy a pak si pro nás přišel jeden z pořadatelů a vedl nás dovnitř.
Po zakoupení lístků (symbolické vstupné na opravu kláštera) nás vedli nahoru po schodech, kolem prvního hlediště, před kterým stál jeden z německých pořadatelů a hezky šišlavou a měkkou češtinou nás upozornňoval "Tady si ještě nesedneme, až potom..." celá cesta chodbou i po schodech byla obestavená hořícími svíčkami, po kterých to tam nádherně vonělo voskem a skrz jednu místnost byl na zemi natažen modrý svítící had :)
Došli jsme do docela teplé světlé místnosti se stoly, židlemi a připraveným občerstvením. Když se všichni vešli a usadili, na podium mezi bubny, kytary a jiné nástroje přišel opět ten němec a sdělil nám (nejdřív tou měkkou čestinou a pak německy), že nás tu vítá a že prosí, abysme si vypnuli mobily i foťáky, protože "...by nám to nemohlo dělat dobře s naší elektronikou" a dál nás ujistil, že "Tášky flášky i bundy můžete nechat tady..." :))
Hlediště i jevistě byly celkem dvě, jedno v patře, asi ve tričtvrtě chodby udělané ze stlučených prken, na druhém konci chodby (odtud jsme přišli) bylo natažené plátno, na které promítali různé scény, které ale právě hráli buď za plátnem nebo ve vedlejších místností, které simulovaly kuchyň u Kapuletů, kapli otce Lorenza nebo Romeovu ložnici.
Druhé bylo v přízemí, v bývalé kapli s hlavním oltářem. Také bylo stlučené z prken a s polštářky. Jinak by jim tam obecenstvo nastydlo. Tady se odehrávala slavné balkonová scéna, Julie se zjevila na místě bývalých lóží pro panstvo a Romeo ji opěvoval dole u oltáře.
Přesuny do jiného hlediště byly celkem tři a každý nějakým způsobem zajímavý. Nejvíc mě překvapil, zaskočil a ohromil hned ten první.
Nejenom že jsem to absolutně nečekala, ale taky byl ohromně hlučný a chaotický a..perfektní :) Poté, co se Romeo a Mercutio rozhodli jít na maškarní ples Kapuletů se na konci chodby u plátna zjevily tři ženské postavy s rudými škraboškami, jinak celé v bílém, začala hrát ohlušující hudba a ty tři se přibližovaly k nám. Za chvíli za nimi vyšli ze schodiště muzikanti a za nimi další masky, už mužské. Tleskali, tancovali, bušili do kovových tyček nebo chrastili tamburínou. Jen si zkuste představit takový rachot v uzavřené klášterní chodbě ;)
Vletěli mezi nás, zvedali nás ze sedátek a zvali s sebou na maškarní ples :) Po celou dobu chůze se schodů a do druhého hlediště dělali takový kravál, běhali kolem nás, houkali, smáli se... Všechno dohromady se svíčkami a přítmím v klášteře to mělo úžasnou atmosféru, jiskru a rytmus.
Na druhém jevišti se pak odehrála balkonová scéna a když Julie poslala Romea pryč s tím že už svítá a aby jí poslal vzkaz, jestli si ji chce vzít, Romeo se rozhodl zajít za otcem Lorenzem aby je oddal, stoupl si přímo před hlediště a naučenou češtinou vysokým hlasem pronesl "Pojďte se mnou...Prosím"
Nahoře se pak konal obřad, přišlo na řadu zabití Tybalta, rozhodnutí o Romeově vyhnání i svatební noc. Po té Romeo odešel a Julie byla přinucena přijmout návrh vzít si Parise. Otec Lorenzo jí podal spavý lék a vyslal posla za Romeem. V den svatby našel Paris svou nastávající mrtvou a nechali ji odnést do rodinné hrobky. Přišel otec Lorenzo a požádal nás, abychom se zúčastnili smutečního průvodu.
Nevěřila jsem, že je možné, aby Julii nesli na těch nosítkách dolů po schodech, ale zvládli to výborně. Dole ji uložili do rodinné hrobky a sotva odešli, vrazil tam Romeo (vlezl tam skrz díru zející po obraze v oltáři) a plakal nad ztracenou milou. Konec byl poněkud náhlý, Romeo se otrávil a Julie do sebe po probuzení vrazila dýku.
Po děkovačce nás ještě pozvali zpět nahoru, kde podávali teplý čaj, kapučíno, chlebíčky a nějaké koláče. Byli jsme slušně vymrzlí a ten čaj se hodně hodil :) Venku pak bylo úplně nádherné teplo, sedli jsme do autobusu a frčeli zpátky domů :)
Celkově se mi to moc líbilo, i kombinace češtiny s němčinou byla dobrá, Julie někdy mluví německy a Romeo někdy česky, otec Lorenzo pak oběma jazyky. Pochopitelně je k dispozici čtecí zařízení, přecijen někdy ani němčinář nestíhá slyšet ;) Zjistila jsem, že němci mluví češtinou hodně měkce, trochu šišlají a trochu to natahujou, ale na poslech je to dost příjemná záležitost :)
Tak takováhle kritika se mi opravdu moc líbí :D byla to docela fuška, dát tohle všechno dohromady, ale nakonec jsme to zvládli, takže mě (nás) tenhle článek moc těší :-)
jenom taková poznámka - není to Horacio ale Mercutio.. ;-)
ještě jednou moc díky :-) Julie